Reklama
 
Blog | Honza Vurbs

Jak jsem si nechal vylepšit svůj Eyeball Mk. I

Protože jsem slepej jako patrona...


Fáze 1

Na jedné z povinných prohlídek na začátku puberty obvoďačka přišla na to, že mám něco s očima. Ne že bych se netrefil nanukem do pusy, ale na barevné obrázky jsem v ordinaci zíral podezřele dlouho. Maminka dostala kus papíru a zamířila se mnou k očnímu lékaři. Oční lékař mě postupně posadil před několik mašin, foukal mi do očí stlačeným vzduchem a dělal ještě jiné kejkle. Resumé znělo zhruba takto: "Váš synek je tupozraký a jeho pravé oko není schopno normálně zaostřovat. Kdyby se na to přišlo v nízkém věku, dalo se s tím něco dělat. Teď už je na to ale pozdě. Mozek se to naučil korigovat a primárně používá oko levé. Můžeme mu napsat brýle, ale ať je nosí jen když mu bude připadat, že je díky nim méně unavený."

Dostal jsem modré brýle a nosil je odhadem tři měsíce. Pak putovaly do šuplíku a už jej nikdy neopustily. Ne že bych se za ně snad styděl, ale viděl jsem úplně stejně s nimi i bez nich. Jediný podstatný rozdíl byl ten, že jsem se musel neustále zabývat jejich čištěním a hledáním pouzdra…

Reklama

Fáze 2

Léta běžela a na oči jsem moc nemyslel. Na občasné dotazy typu "Tupozrakej? A jak jako vidíš?" jsem odpovídal "Jak to mám sakra vědět?". Jenže pak mě najednou začaly oči zlobit. Respektive jsem je začal vnímat. Levé bylo v pohodě, ale pravé jsem při čtení zavíral, aby mi nerozmazávalo text. Po hodině za volantem jsem byl utahaný jako dřevorubec po šichtě a okolí si občas povzdychlo, že jsem pěkně protivný. Když už jsem pravé oko zavíral nejen při čtení, ale i při štípaní dřeva, rozhodl jsem se znovu zajít za doktorem.

Fáze 3

Objednal jsem se na blízké oční klinice a tři týdny čekal na vyšetření. Nastal den D a opět mi foukali stlačený vzduch do oka. Moc milá paní doktorka potvrdila diagnózu tupozrakosti (pravé oko reálně funkční na 60%), chvíli mě trápila u tabule s písmenky a nakonec napsala recept na nové brýle. Na pravém oku nějakých 2,5 dioptrie, na levém vyvažovacích -0,25. Víc mi prý dát nemůže, protože by mě bolela hlava a byl bych ještě protivnější než bez brýlí. A mám si do nich pro jistotu nechat dát obyčejná skla a zkusit, jestli si na ně vůbec zvyknu. Pokud ano, tak mám přejít na plasty s antireflexní vrstvou. Pokud si nezvyknu, mám se na brýle vykašlat. Na můj dotaz ohledně kontroly odpověděla, že vlastně není co kontrolovat. Brýle uleví levému oku a to pravé trochu vytrhnou z letargie. Víc se s tím dělat nedá. Cestou z ordinace jsem si v hlavě přehrával úryvek z nějakého dokumentu BBC, kde se říkalo, že čočka v lidském oku se s  věkem zcela logicky opotřebovává a vidění se konstantně zhoršuje. Jestli teď používám pravé oko na 60% a doháním to levým, tak jsem moc zvědavý, jak bude to levé vypadat až mi bude čtyřicet.

Fáze 4

V optice, kterou mám nejblíž u domu říkám paní za pultem: "Chci ty obroučky, kterým chybí spodní část. Aby ty brýle byly co nejméně nápadné.  Mám obočí jako Brežněv a klasické obroučky by ze mě nejspíš udělaly úplného geronta." Prý to není problém, ale jdou do nich dát jen plasty. Pro začátek ty levnější a pak mi je případně vymění za lepší. Budiž, dám na radu odborníka. Obroučky si na týden rezervuji a vydávám se za konkurencí, abych měl nějaké srovnání.

V optice číslo 2 si zkouším obdobné obroučky. Jedny mi celkem sednou a vypadá to, že je rozhodnuto. Pak se na mě ovšem optička podívá, změří mě nějakým podivným přístrojem (vypadá jako přerostlý dalekohled), maluje tečky na skla mnou vybraných brýlí a nakonec řekne, že musím mít obroučky normální. Mám oči hodně u sebe, široké spánky a do půlobrouček by se potřebná skla nedala dostat. Respektive dala, ale bylo by nutné je v okrajích za nemalý peníz ztenčovat. Vybírám obroučky klasické a optička se ptá, kdy jdu k očnímu na kontrolu. Odpovídám, že jít nemám, že prý je to zbytečné. "A to Vám řekl doktor?". Přikyvuji a dodávám, že prý ty brýle mám nosit jen když si na ně zvyknu. Otáčí oči v sloup… "Na zkušební skla se vykašlete a brýle prostě noste. Měl jste je nosit už když Vám je prvně napsali. Oko se vyvíjí jako jeden z posledních orgánů a u Vás ta vada měla dost času na to se zbytečně zhoršit". Kontrují tím, co mi řekli na očním před lety a co mi řekli na včerejším vyšetření. Že se s tím nedá nic dělat atd. "Tu první doktorku znám a je úplně neschopná. Na té klinice výborně operují, ale refrakcemi se nezabývají moc do hloubky. Vadu už sice nevyléčíme, ale pokud brýle nosit nebudete, tak to bude čím dál horší. Takhle to dopadá v našem systému, kde oční lékaři dělají práci nás optiků…"

Ve třetí optice se pán za pultem pouze chlubí tím, kolik dávají na plastová skla antireflexních vrstev. Pak koukne na recept a řekne "Vy těch dioptrií máte málo, to se dá dát do každých obrouček."

Fáze 5

Rozhoduji se pro optiku číslo 2. Věnovali mi skoro hodinu a odradili mě od dražšího řešení se ztenčováním skel. Ve výsledku si ale stejně můžu hodit korunou, protože problematice naprosto nerozumím. Jeden lékař řekne to, druhý ono. V optice potom ta samá písnička. Jako já tápu co se týče brýlí, tápe optik při výběru autoservisu a automechanik při výběru lyží. V této situaci IMO ztrácí poučka "dejte na radu odborníka" smysl. Moje jediná útěcha je fakt, že mé nové brýle jsou značky Hummer…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama