Reklama
 
Blog | Honza Vurbs

Něco málo ke Gaze

O současných bojích v Gaze už bylo napsáno nepočítaně článků a mnoho se jich ještě napíše. Zdejší blogy nezůstaly výjimkou a měli jsme tu přímo krystalické esence obou hlavních názorových proudů a jejich argumentace. Řečeno bylo téměř vše a čtenáři stačí pouze vybrat si tribunu jednoho z mužstev. I já teď přispěju svou troškou do mlýna. Nebudu Vás mučit nějakou dlouhou a zasvěcenou analýzou. Jen se v pár odstavcích pokusím zachytit to, co se mi k tématu honí hlavou...

Rakety Kassám nejsou reálnou hrozbou, protože většinou nic netrefí a pokud náhodou ano, tak jsou oběti na životech velmi nízké. Tenhle argument, který často slýchám od spousty lidí, je takový zvláštní. Radikálové v Gaze je sice odpalují jako na běžícím pásu skoro 8 let, ale protože se většinou netrefí, tak je to vlastně celkem jedno. V loňském roce těch raket bylo odpáleno zhruba 1750 (+ 1528 minometných granátů). Staví se kvůli nim betonové autobusové zastávky, dvojité střechy nad školami a lidé v pásmu doletu trénují běh na krátké vzdálenosti. Většinou se stejně nikomu nic nestane, takže nač ty vášně? Palestinci v Gaze jsou na tom přece mnohem hůř. Nelíbí se mi tahle bagatelizace situace jedněch civilistů s poukazem na to, že ti druzí civilisté trpí více…

Nemám důvod nevěřit odhadům počtu obětí, které z Gazy přicházejí. Nepochybuji o tom, že umírají obyčejní Palestinci, kterým nikdo nedal možnost volby, zda-li chtějí žít 50 od muničního skladu Hamásu. Gaza je se svými 360 čtverečními kilometry a 1,5 miliónem obyvatel tak hustě obydlená, že se civilní oběti prostě vyloučit nedají. Jediný způsob, jak se obětem vyhnout, by bylo nechat raketové útoky radikálů zcela bez odezvy. Od začátku operace Cast Lead provedlo izraelské letectvo stovky vzletů proti cílům v Gaze. Během soboty byla zahájena také pozemní operace, jejímž cílem je zničení vojenského potenciálu Hamásu. Počet mrtvých je někde kolem pěti stovek a zraněných skoro tři tisíce. Podle OSN tvoří zhruba čtvrtinu obětí civilisté. Jakkoliv je smrt, byť i jediného civilisty (nemluvě o dětech), tragédií, nazývat izraelskou operaci genocidou, či masovým vyvražďováním, mi připadá více než přehnané. Izraelské letectvo varuje před útokem většinou s předstihem 10 minut (shazováním letáků, zprávami pomocí mobilní sítě nebo odpalem inertní munice) a ztráty civilního obyvatelstva snižuje tak, jak jen to současná technika umožňuje.

A Hamás? Hamás je kovaná teroristická organizace s jasně islamistickými cíli, které svou původ odvozuje od Muslimského bratrstva. Muslimské bratrstvo je od svého založení v roce 1928 v Egyptě jedním z nejradikálnějších islamistických uskupení s mezinárodním polem působnosti. Její současný vůdce Mahdi Akef mimo jiné v roce 2005 prohlásil, že "je globálním hnutím, jehož členy spojuje oddanost k šíření Islámu, dokud si nepodmaní celý svět". Ne náhodou fungovaly výcvikové tábory Hamásu v Súdánu ve spojení s obdobnými zařízeními Al-Kajdy. V srpnu 1996 označil Usáma Bin-Ládin Šejka Ahmeda Jassína, zakladatele Hamásu, jako jednoho z pěti Alimů (učenců), na kterých postavil svou výzvu k džihádu proti USA. Nijak nepopírám, že se Hamás (přesně v duchu Muslimského bratrstva) neomezuje pouze na ozbrojený boj a terorismus. O jeho sociálních projektech zlepšujících životní podmínky obyčejných obyvatel Gazy se mluví často. Nic to ale nemění na faktu, že si pro svůj boj často bere civilisty jako nedobrovolná rukojmí. Stejně tak to nemění nic na tom, že úzce spolupracuje s íránským teokratickým režimem, který ho výměnou za financování a vyzbrojování používá jako páku k prosazování vlastních cílů. Obyčejní Palestinci tak byli zataženi do hry, kterou Hamás rozehrál velmi tvrdě…

Reklama

Že k otevřeným bojům mezi Izraelem a Hamásem nakonec dojde, bylo jasné od chvíle, kdy se Hamás dostal v Gaze k moci. Že v bojích nejvíce utrpí civilisté, je bohužel smutnou realitou. Že ani seberozsáhlejší operace izraelské armády hrozbu raketových útoků zcela neeliminuje, je také jasné. Kdo nese primární odpovědnost? Záleží na interpretaci faktů a světonázoru každého jednoho člověka. Můj názor je ten, že když už se Izrael po měsících relativního klidu odhodlal k přímé akci, měl by vytrvat a dotáhnout ji dokonce. S co největším ohledem na civilisty a s co nejrychlejším řešením jejich tristní situace.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama