Reklama
 
Blog | Honza Vurbs

Odpovědnost

Jela se rallye...

Před pár dny se jela rallye. Kde, to je jedno. Jedna z osádek vylétla se svým autem z trati a zabila čtyři lidi. Dívky. Děti. Nehody se stávají. Nehoda není náhoda, praví rčení. Kdo za nehodu může?

  1. Posádkajsou to zazobaní vrazi, kteří pro svou potěchu jezdí šílenou rychlostí skrz klidnou krajinu, nezvládají své náčiní a patří postavit ke zdi. Tolik častý názor těch méně intelektuálně vybavených, kterým stačí fakt, že závodní auto (a moto sport obecně) jsou finančně náročné, takže si dají 1+1 dohromady a mají jasno, že to je zábava zlodějů a vobyčejný lidi nemaj na nájem.

  2. Pořadatel – nezajistil dostatečně trať, nevaroval diváky. Názor zastávaný těmi, kteří chápou, že během jízdy závodník musí spoléhat na předpoklad, že je cesta před ním prázdná. Jinak by mohl jet na koloběžce. Zajistit prázdnou cestu je věcí pořadatele.

    Reklama
  3. Stát – umožňuje pořádání podobných akcí. Třetí úroveň přemýšlení o problému. Jezdec nemůže ve vysoké rychlosti nijak zabránit tomu, aby při nehodě nevyletěl z vozovky. Kam a jak dopadne je spíše věc fyziky než schopností. Pořadatel nemůže při nejlepší vůli zabezpečit každý centimetr trati a eliminovat veškeré riziko pro okolí. Proto by se nemělo závodit nikde, kde náhoda může způsobit něčí újmu.

Třetí bod je myslím zcela legitimní a každý, kdo s ním souhlasí, by měl tlačit na to, aby stát přijal příslušná opatření. Švýcarsko se touto cestou vydalo v 50. letech a zákaz motoristického sportu (i když ne úplný) platil až do roku 2007.

Mě na celé tragédii ale zaujala jiná věc. Mnoho lidí popudil výrok jednoho z činovníků Federace automobilového sportu Autoklubu ČR Josefa Pátla, který řekl, že nebezpečná zóna je všude mimo označené divácké místo. A že se to vztahuje i na zahrady a soukromé pozemky v okolí cesty. A že by lidé v průběhu závodu měli být v domech a nepovažovat svůj plot za silové pole. Podle právníků je to nesmysl, protože zákon nic takového neříká (viz článek na Aktuálně.cz).

Tak on nám nějaký idiot ze spolku automobilových hazardérů, kteří si závodí na veřejných cestách po takové tragédii ještě řekne, že máme příště zalézt domů?

Na první pohled je to skandální výrok ve světle celé události. Ale nemá on náhodou svým způsobem pravdu? Matka zabitých dívek, pokud lze věřit médiím, k tomu řekla, že v první chvíli nevěděla, že auto srazilo její dcery. A že stály kus od silnice, ale nebyla tam žádná páska (která má podle pořadatelů vymezovat prostor bezpečný a ne naopak). Připadá mi zvláštní, že někdo pustí děti v průběhu závodu „jít se dívat“ bez toho, aby věděl, kde jsou a jestli je místo, které si vybraly, bezpečné (pokud je tedy pustila). Ta mladší asi byla pod dozorem starší osmnáctileté? Je to ještě dítě? Ale to nehraje až takovou roli. Chyba je v tomto případě nejspíše skutečně na straně pořadatelů, kteří oběti stojící na nebezpečném místě nevarovali. Protože šlo o děti, tak není moc o čem debatovat. Jsou to závody a ty se dají jet jinde a jindy.

Když se koná jednou za rok rallye u mě na chalupě, tak  RZ trvají v průměru 20 minut a jsou řekněme dvě za den. Před i po závodnících jedou auta pořadatelů, kteří trať kontrolují. A zde je kámen úrazu – pokud si stoupnete na nejnebezpečnější místo celé trasy, ale budete na svém, tak s vámi nikdo nehne ani párem volů. Pokud to uděláte, jsou dvě možná vysvětlení:

A, Dáváte tím najevo svůj nesouhlas s celým podnikem. Parta šílenců za volantem vás nebude vyhánět na půdu vlastního domu. To je pochopitelný postoj, ale dokud nebudou závody zcela zakázané, těžko můžete někoho žalovat za újmu. Nebo možná můžete (nejsem právník). Nikdo vás ale reálně nemůže chránit proti vaší vůli. Velmi odpovědný pořadatel by závod mohl maximálně zrušit. Pokud to udělá, potom gratuluji – dosáhli jste svého.

B, Jste zvláštní člověk, který má asi pocit, že hranice pozemku, cedule či šrafovaná páska mohou změnit fyzikální zákony. Napadá mě analogie – budou-li prořezávat strom u cesty, který svou korunou zasahuje nad váš pozemek, půjdete pod něj okopávat jahody? Jste přece na svém…

Tím se dostávám k pointě, která podle mě nehodu v Lopeníku přesahuje…

Skutečně se chceme dostat na úroveň některých západních zemí, které v honbě za neustále větším bezpečím dělají děti i z dospělých lidí? Napadlo by vás stoupnout si během rallye pár metrů od silnice jen proto, že vám někdo výslovně neřekl, že je to nebezpečné? Pokud přistoupíme na hru, ve které je za každou nehodu vždy někdo odpovědný (a stíhatelný), tak se dostaneme do fáze, kdy bude každý rybník oplocen a každý nůž bude mít cedulku „Pozor, ostré!„. Myslím, že život je obecně dost nebezpečný podnik. Tím, že vždycky nakonec nalezneme viníka každé nehody, ale moc nevyřešíme. Maximálně v sobě vypěstujeme pocit, že jsou za nás vždy a všude odpovědní jiní. A pokud nám neřeknou, že nám něco hrozí, tak je směle vpřed pod zavěšené břemeno, vzhůru po ztrouchnivělých schodech, blíž k trati závodu.

Než příště projdete na ulici pod lešením, zkuste se napřed podívat nad sebe. Abyste pak s rozbitou hlavou nemuseli někoho žalovat za to, že vám nestrčil před nos cedulku „Pozor, nad vámi se pracuje!„…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama