Reklama
 
Blog | Honza Vurbs

Hrozba terorismu v Praze – nejde jen o samopaly v ulicích

Od pátku je v Praze více policistů, než jsme zvyklí. Strážníky městské policie a obvyklé pochůzkáře v placatých čepicích doplnily dvojice mužů se samopaly. K čemu jsou? Mohou zabránit teroristickému útoku?

Na jednoduchou otázku složitá odpověď  Předně si musíme uvědomit, že samopalníci v ulicích jsou jen špičkou ledovce. Jejich účel je zcela prostý – mají být vidět a dát jasný signál možným útočníkům – "jsme tu a jsme připraveni". Účinnost tohoto signálu se dá bez bližších informací o povaze hrozby jen těžko odhadnout. Pokud by onu hrozbu představovala informace, že se nějaký člen extrémní pravice chlubil, že má doma ruční granát, pak by byla účinnost vysoká. Pokud nám hrozí útok ze strany radikálních islamistů, kteří prošli patřičným výcvikem, jsou samopaly v ulicích jen divadlem, které má uklidnit veřejnost. To podstatné se děje tam, kam běžný občan nevidí. Mezi méně viditelná opatření bychom mohli zařadit případnou zvýšenou pohotovost složek Integrovaného záchranného systému, kontroly na hranicích, skrytou ostrahu důležitých objektů apod. Zcela mimo zorné pole běžného občana je práce civilních/vojenských zpravodajských služeb a policie. Zde už se dá jen spekulovat, jak jejich práce probíhá. Pokud se na území ČR skutečně nachází aktivní teroristická buňka, zažívají tyto složky období horečné činnosti. Buňku je třeba sledovat, zjistit její cíle, plánovaný způsob útoku, stupeň pohotovosti atd. Tato nejméně viditelná část práce bezpečnostních složek je naprosto stěžejní. Pokud selže, můžeme už jen snižovat možné následky. Zjednodušeně řečeno – buď se podaří zjistit, ve kterém skladu na okraji Prahy se připravuje nálož pro sebevražedný útok v centru města a zasáhnout nebo se sklad najde prázdný, protože nálož už je v pohybu… Způsobů případného útoku je nepřeberné množství – může se jednat o střelbu do lidí v nákupním centru, útok bojovými otravnými látkami v metru, odpálení nálože v automobilu před sídlem Pražské židovské obce. Specifickým problém Prahy je, že se naprostá většïna pravděpodobných cílů nachází v místech, která nelze účinně chránit. Typickým příkladem je sídlo pražských židovských škol. Nachází se v běžném činžovním domě v poměrně rušné ulici, kde by případné odpálení větší nálože mělo devastující účinek. Pokud by její ochranna měla být skutečně účinná, musela by se celá ulice uzavřít, což ovšem není možné. Podobně je na tom metro, které má příliš stanic, vlaků a cestujících, než aby bylo možné ho účinně pokrýt.

Ať už by měl případný útok jakoukoliv podobu, jedno je jisté – jeho účinnost by byla velmi vysoká, protože by do základů otřásla celou společností. Česko naštěstí stále patří mezi státy, kterým se terorismus víceméně vyhýbá a proto u nás stále panuje přesvědčení, že "nám se to stát nemůže". Je velmi pravděpodobné, že by k silnému psychologickému účinku stačilo i úspěšné odhalení a následná likvidace teroristické buňky na našem území. S rizikem terorismu se budeme muset naučit žít stejně jako lidé v Londýně, Madridu nebo Ankaře. Protože jak mi před lety řekl jeden policejní pyrotechnik – "co má bouchnout, to bouchne".

Reklama