Reklama
 
Blog | Honza Vurbs

Jaderné veletoče aneb Dimona existuje

Po dlouhých letech bylo odhaleno jedno veřejné tajemství - Izrael má jaderné zbraně. Na Blízkém východě se v posledních dnech dějí skutečně nevídané věci. Nejvíc z nich opět těží Írán...

Že je v Dimoně reaktor a že má Izrael jaderný arzenál není nic moc nového. Alespoň od roku 1986, kdy se o něm rozpovídal v britském tisku Mordechaj Vanunu. Základem izraelského jaderného projektu bylo know-how získané z Francie a Velké Británie v 50. letech. Samotný reaktor v Dimoně produkuje plutonium zhruba od roku 1965 a byl nejspíše několikrát modernizován. Štěpný materiál stačí odhadem na 100 až 200 hlavic, ale není známo, o jaké typy (a mohutnosti) se jedná. O jejich dopravu k případnému cíli by se postaraly rakety řady Jericho a nejspíše také ponorky Dolphin. Co se testů týče, Izrael je asi provedl jen jednou, a to v záři 1979 někde v Indickém oceánu. Na testu se podle všeho podílela také JAR, což není až tak překvapivé. Této dvojici "vyděděnců" nic jiného ani nezbývalo – jaderné velmoci si s Izraelem na jaderném písečku otevřeně hrát nemohly a s JAR si nechtěl hrát nikdo ani skrytě. Výbuchy poměrně malé mohutnosti zaznamenala americká družice Vela 6911, ale celý incident je stále zahalen tajemstvím.

Izrael dobře věděl, proč vlastnictví jaderného arzenálu tají. Není totiž lepší strategie, než nechat případné nepřátele v nejistotě a s bolením hlavy. Od Jom Kippurské války v roce 1973 totiž není pochyb o tom, že by Izrael jaderné zbraně v nejhorším použil. Právě v roce 1973 k tomu nejspíš málem došlo. Říká se, že tehdejší premiérka Golda Meir generálu Dajanovi málem dovolila odemknout sklady a poslat příliš dotěrným útočníkům nehezké překvapení. Nakonec to zachránil letecký most z USA, který zacelil izraelské ztráty, a celá událost zůstala naštěstí na rovině spekulací. Izrael své působení na jaderném poli skrýval více jak 40 let a svým sousedům nedovolil, aby se k bombě dostali. Když v roce 1981 srovnal nálet izraelských F-16 se zemí reaktor v iráckém Ossiraku, většina světa byla pohoršena. O deset let později naopak většina světa jásala. Na Tel Aviv sice dopadlo několik iráckých bratranců sovětských raket systému Elbrus (známé SCUDy), ale pouze s konvenční hlavicí…

Hrozba jaderného Iráku a Lybie dnes naštěstí pominula, ale toto pozitivum silně kalí jaderné ambice Íránu. Ten je teď v podobné pozici jako Irák na začátku 80. let. Bombu ještě nemá, ale kráčí k ní mílovými kroky. Odstředivky se točí a v Bušéru se pracuje o 106. A nejen v něm, protože Ahmadínedžád je možná fanatik, ale rozhodně ne hlupák. Íránský jaderný program se rozptyluje, zakopává pod zem a chrání moderními protiletadlovými prostředky. Mezi nejúčinnější z nich patří systém TOR, který ochotně poskytlo Rusko. Většině světa se to příliš nelíbilo, protože Írán rád dává nejmodernější zbraně svým bratrům z Hizballáhu, ale prezident Putin všechny obavy rozptýlil. Jde prý o striktně defenzivní systémy a jejich zneužití nehrozí. Co s nimi Írán hodlá bránit ho už asi moc netrápí, ale byznys je holt byznys:-) Pokud tedy dojde na preventivní úder proti íránským jaderným zařízením, rozhodně to nepůjde tak snadno jako v Ossiraku.

Reklama

Írán se nyní může tetelit blahem, protože USA, ve snaze vybřednout z iráckého průšvihu, začínají zcela měnit přístup. Jestřábí tým prezidenta Bushe s odchodem Donalda Rumsfelda značně oslabil a ostrá rétorika se ztrácí jako pára nad hrncem. Ke slovu se dostala Bakerova komise a Írán je najednou v centru dění.  Spolu se sousední Sýrií má sehrát důležitou roli při stabilizaci celého regionu. Tento obrat v americké blízkovýchodní politice byl korunován činem Roberta Gatese, který zaujal místo po Rumsfeldovi. Gates totiž opravdu pořádně zacvičil s léta budovaným spojenctvím, které USA udržuje s Izraelem. Osobně referoval o izraelském jaderném arzenálu a během okamžiku tak zlikvidoval jeho léta budovaný odstrašující potenciál. Navíc řekl, že "pokud Írán jadernou bombu získá, nikdo nemůže zaručit, že ji nepoužije proti Izraeli". Jinými slovy – USA nehodlá dále krýt Izraeli záda a pokud se něco semele, bude to jen mezi Íránem a Izraelem. Gates navíc o izraelském jaderném programu promluvil bez jakékoliv předchozí konzultace s politickými špičkami v Tel Avivu.

V rozhovoru pro německou televizi SAT1 dnes Ehud Olmert vysvětloval rozdíl mezi izraelským a íránským vlastnictvím jaderné bomby. Zatímco jedni ji mají jako pojistku svého přežití, druzí ji používají jako výhrůžku a hodlají mazat jiné státy z mapy.  Prolomil tak tabu s velkým T a je už celkem jedno, zda to udělal schválně (protože to stejně „provařil“ Gates) nebo mu to prostě ujelo. Jisté je jedno – Izrael tímto definitivně ztratil účinnou odstrašující zbraň a bude muset přejít do útoku, aby Íránu trochu srazil hřebínek. Ten je teď na koni jako nikdy dřív…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama