Jednotky libanonské armády se přesouvají na jih země k hranicím s Izraelem od 18. srpna a pomalu se blíží k plánovanému počtu 15 000 příslušníků. Zhruba 300 mužů, doprovázených několika tanky T-55, obsadilo území jižně od pobřežního města Naqoura a vesnici Labbouneh. Obě místa leží těsně u tzv. „Modré linie“, která tvoří hranici mezi Libanonem a Izraelem. Lokality byly až do minulého pátku pod kontrolou izraelských jednotek, které je po svém stažení předaly pod správu jednotek OSN. Podle velitele mise UNIFIL v Libanonu generálmajora Alaina Pellegriniho by měli poslední izraelští vojáci opustit Libanon do konce tohoto týdne. Jižní Libanon by tak měl přejít kompletně pod správu jednotek UNIFIL a libanonské armády.
Zpráva je to sice pozitivní, ovšem na mysli ihned vytane otázka, proč nemohly být tanky libanonské armády na jihu země už na jaře, kdy se hnutí Hizballáh připravovalo na válku. Hnutí Hizballáh muselo čelit izraelské armádě ve větší míře naposled před deseti lety během operace „Hrozny hněvu II“ a mělo tak dost času upevnit své pozice na jihu země. Když vloni Sýrie definitivně stáhla svou armádu z Libanonu, mělo OSN jednat mnohem důrazněji, okamžitě tlačit na libanonskou vládu, aby bašty Hizballáhu pacifikovala donutila ho odzbrojit. A pokud byla libanonská vláda příliš slabá, mělo se OSN alespoň snažit rozšířit svou tamní misi tak, aby Hizballáhu ztížila přípravy na letošní válku. Nikdo, kdo se hlouběji zajímá o tento region, nemohl být letními událostmi překvapen. Už na jaře se v izraelských médiích objevily zprávy, že Írán poskytl Hizballáhu kromě jiného materiálu i balistické rakety typu Zelzal-2 s maximálním dosahem okolo 400 km. Útok na hlídkující tank a únos vojáků z 12. července, který odstartoval celou válku, pak byl pouhou provokací Hizballáhu.
Izrael zareagoval podle očekávání tvrdě, ovšem celkový úspěch letního tažení je diskutabilní – unesení vojáci jsou stále zadržováni a Hizballáh zaceluje své rány. Masivní letecké údery na libanonskou infrastrukturu nepřinesly kýžený výsledek a spíše zradikalizovali část Libanonců. Účinnost přesně naváděné letecké munice dnes sice dosahuje řádově decimetrů, ovšem Hizballáh ovládá velmi jednoduchá protiopatření. V dneších konfliktech, přenášených živě televizemi do celého světa, má obrázek mrtvého kojence větší bojovou hodnotu než prapor výsadkářů. Hizballáh toho zdatně využívá a rozptyluje své bojůvky a objekty co nejvíce mezi civilní obyvatelstvo. Navíc z čistě vojensko-technického hlediska už bojovníci Hizballáhu nejsou pouhými povstalci s Kalašnikovy, ale velmi dobře organizovanou bojovou silou, které přímo velí iránští specialisté. Během bojů se ukázalo, že minimálně část Hizballáhu disponuje velmi moderním vybavením, srovnatelným se světovým standardem. Šlo například o systémy nočního vidění, které v roce 2003 prodala Velká Británie do Íránu, kde měly být použity pro boj proti pašerákům drog.
Jediným způsobem, jak srazit Hizballáh na kolena, je zbavit ho jeho podpory ze strany Sýrie a hlavně Íránu. Zatímco libanonská armáda konečně přebírá pod kontrolu území vlastního státu a OSN pracně tvoří nový kontingent pro misi UNIFIL, vůdce Hizballáhu šejch Nasralláh oslavoval vítězství spolu s desítkami tisíc Ši’ítů z celého Libanonu v ulicích Bejrútu. Během svého projevu neopomněl dodat, že žádná armáda světa Hizballáh neodzbrojí. V momentě, kdy při pobřeží Libanonu hlídkují válečné lodě Itálie a Německa, působí tato demonstrace jako výsměch všem událostem od 14. srpna, kdy bylo uzavřeno příměří. Nepochybně se slavilo také v Damašku a Teheránu…