Reklama
 
Blog | Honza Vurbs

Rakety šéfe. Jak nemáte rakety, tak jste namydlenej…

Bez raket to dnes prostě nejde. Vědí to v Teheránu i v Damašku. Teď nemluvím o tolik skloňovaných raketách balistických, ale o protiletadlových, potažmo protiraketových.

Íránci tlačí na pilu. Ve výzkumném centru v Natanzu vybudovali podzemní prostory určené pro instalaci centrifug, které slouží pro obohacování uranu. Instalace nových kaskád má proběhnout v příštích měsících. Zatím v Natanzu běží pouze dva menší okruhy, které jsou umístěny na povrchu. Jejich provoz slouží spíše k ověřování technologií a postupů při výrobě, než k větší produkci štěpného materiálu. Ale jak už bylo mnohokrát řečeno – teheránský režim sice vyznává konfrontační politiku vůči zbytku světa, to však ale neznamená, že by si neuvědomoval rizika z tohoto přístupu plynoucí. Jedním z nich je i možnost, že bude muset čelit ozbrojenému útoku dříve, než se mu podaří jadernou zbraň získat. Není proto těžké uhádnout, proč Írán podporuje ší'itské ozbrojence uvnitř Iráku. S podporou Hizballáhu, Hamásu a Sýrie je to totéž v bledě modrém. Když se dva hádají, třetí se směje…

Írán však kromě podpory spřátelených hnutí samozřejmě posiluje i vlastní armádu. A zde přicházejí ke slovu právě ony rakety. Konkrétně jde o ruský komplet TOR-M1 9M330, který je ve své kategorii (systémy krátkého dosahu) považován za jeden z nejlepších na světě.  Systém je umístěn na pásovém podvozku, má osm vertikálně odpalovaných střel, vyhledávací a naváděcí radiolokátory, nezbytné komunikační systémy etc. Vše na jednom podvozku, který umožňuje operovat jak zcela autonomně, tak v baterii s více kooperujícími vozidly. TOR dokáže pracovat v podmínkách silného elektronického rušení a postřelovat současně dva cíle, které zahrnují kromě klasických letounů a vrtulníků také přesně naváděnou leteckou munici.

Írán nyní disponuje nejméně 29 komplety, které byly dodány na základě smlouvy z prosince 2005. Její hodnota je odhadována na více než miliardu USD a kromě dodávek TORu zahrnovala také hlídkové čluny pro námořnictvo a modernizaci vybavení letectva. Jak poznamenal ruský ministr obrany Sergej Ivanov: "Na Írán nejsou uvaleny žádné sankce a pokud chce koupit zbraňové systémy, proč bychom je neprodali?" Izraelský premiér Ehud Olmert proti prodeji sofistikovaných zbraní do Íránu sice protestoval během své návštěvy Ruska (říjen 2006), ale nebylo mu to nic platné. „Dokud Rusko prodává Íráncům pouze defenzivní systémy, nemá si Izrael a USA nač stěžovat“ ukončil prý hovor na toto téma Putin. Jenže zde nejde jen o systém TOR, který slouží k ochraně bodových cílů na krátké vzdálenosti. Írán totiž už dlouho projevuje velký zájem o jiný ruský raketový systém. Jde o systém dalekého dosahu S-300 PMU-2 "Favorit", který je, podobně jako TOR, považován za naprostou světovou špičku. Cena jedné baterie tohoto sofistikovaného systému je odhadována  na zhruba 600 miliónů USD. Kromě klasických cílů je schopen zasahovat i balistické střely. Rusové ho zatím Íránu odmítají prodat, ale to se může velmi rychle změnit.  

Reklama

Syrský vůdce Bašár Assad se také vydal do Ruska na nákupy a zdá se, že byl úspěšnější než Ahmadínedžád. Narozdíl od Íránců totiž systém S-300PMU2 asi dostane. Zatím to není zcela potvrzené, ale štěbetají si to i vrabci na střeše… Úsměvné je to, že peníze na nákupy dostal Assad pravděpodobně z Íránu. Kromě tohoto systému získá Sýrie také již zmíněné komplety TOR-M1. Vše nasvědčuje tomu, že se Assad poučil z loňských střetů v Libanonu. Ty jasně ukázaly, že izraelské letectvo stále disponuje velkou útočnou silou a dokáže být velmi efektivní. Pokud Írán a Sýrie nově získané zbraně dokáží dobře začlenit do stávajících struktur (nejde jen o to je vlastnit, ale také umět je použít), mohlo by mít izraelské letectvo (a nejen ono) v budoucnu značné problémy. Je už celkem jedno, zda mluvíme o operacích proti íránskému jadernému programu nebo útocích na pozice Hizballáhu v Libanonu a jeho zázemí v Sýrii.

V této souvislosti nelze nevzpomenout na věty, které pronesl v seriálu „Jistě, pane ministře“ Sir Humphrey Appleby, když ministr Hacker protestoval proti tomu, že italské Rudé brigády mají ve svých bombách britské rozbušky. „Ale pane ministře, zbraně buď prodáváte nebo neprodáváte. Pokud ta bomba zabije nějakého Brita, pak je to věc ZAMINI a ne naše.“ Že tyto režimy budou v budoucnu disponovat takovými zbraněmi se mnoha lidem nemusí líbit, ale to je asi tak vše, co se s tím dá nyní dělat…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama