Tož si to užijte, hlupci. Náruživostem svým, jak praví básník, rozorejte meze.

Nevyčistily si před akcí zuby.

To se pak v Tuzemi u pravice nelze divit uz vubec nicemu.

Ono se vubec dobre podnika se statnim aparatem v zadech. A je jedno jestli jde o estebaka Cubu nebo Bema, Kalouska, Janouska, Jancika, Bartu ci nejakou jinou horskou gorilu.

Jeste k mikrovlnce. Tu neridi zadni astralove, ale Rotschildove. Ti co se kazde pondeli schazi ve svem londynskem sidle v St. James’s Park, aby stanovili svetovou cenu zlata. Dneska tam jsou zas.

Nechaji si pak vzdy opect par topinek s marmeladou a ihned z toho rozpaleneho topinkovace vyvolavaji zemetreseni po cele zemekouli.

Navrhl jsem „Horskému“, aby své „pravicové“ názory vtělil do textu a ten pak zkusil nabídnout nějakému renomovanějšímu vydavateli – tím by jednak padlo podezření na jeho neexistenci, jednak by tak jeho quasipravicový smrad získal renomé vůně, kterou jsou ochotni šířit i jiní lidé. Dosud se tak nestalo. Oni totiž „Horští“, „jeníčkové“ a podobné pravicové spreje vždycky za chvíli vysmrdí, a než se nádobka znovu naplní, téma se změní. Jen smrad těch jejich keců zůstává pořád stejný.

„Horský“ má jeden univerzální recept na vše: přestat vyplácet podporu v nezaměstnanosti. Bakalář zase za vším vidí spiknutí celosvětového židovstva. Baudyš vidí spiknutí širší, jaksi vesmírné; mikrovlnky na pokyn astrálních bytostí způsobují tsunami. Je to opravdu smrad z jednoho kýble a já přemýšlím, jestli by tím šlo hnojit, nebo jestli se to má rovnou nalít do hajzlu a třikrát spláchnout.

Nebo že by to byl jejich společný jmenovatel, totiž prachy? Ale fuj, určitě ne. O ty tady přece vůbec nejde.

Předseda Čuba se občas odvážil napsat do novin, a ty se to odvážily otisknout. My, cucáci, jsme ty samozřejmosti tehdy hltali jako nebesy zjevenou pravdu. Vzpomínám si na jednu z těch Čubových samozřejmostí (citováno volně):

„Pokud je nějaký podnik dlouhodobě ve ztrátě, tak proto, že zaměstnává mnoho neproduktivních lidí. Buď jim musí najít produktivní práci, nebo je propustit.“

A právě v tom je problém Česka, podniku dlouhodobě ztrátového. V nadbytečné regulaci, veřejné správě a vynucených službách, které by si na trhu nikdo nekoupil, zaměstnává armádu lidí, kteří nic netvoří. Dále zaměstnává tzv. „nezaměstnané“ (česky: lemply), kterým platí za nicnedělání. Do třetice hledá po světě dělníky do profesí, které lemplům smrdí. Zajděte do masokombinátu, do třídírny odpadů, na stavby – uslyšíte češtinu?

Pro začátek by stačilo zcela zrušit podporu v nezaměstnanosti. Lemplům by nezbylo, než vzít špinavou práci a gastarbeitři by se mohli vrátit, aby zvelebili svou vlast.