Hamás úspěšně porazil frakce Fatahu ve své baště, kterou je pásmo Gazy. Od vítězných voleb z ledna 2006 nabírá neustále na síle a to i přesto, že mu byly ze strany Západu obstaveny účty a jeho vláda je bojkotována. Za západní státy totiž hbitě zaskočily země Perského zálivu, Írán a Sýrie. Přes hranici s Egyptem (tzv. "Blue line" aka "Philadelphi route") proudí v posledních měsících miliony dolarů, které končí rovnou v trezorech Hamásu, přičemž jen mizivá část se dostane k běžným Palestincům. Peníze od svých chlebodárců dostavá pěkně cash, z ruky do ruky. Právě díky tomu hrozí v Gaze humanitární katastrofa, protože prakticky veškeré peníze spolkne Hamás sám. Sice přestává fungovat základní infrastruktura a dochází jídlo, ale ozbrojenci Hamásu mají vždy čisté uniformy a podvýživou rozhodně netrpí.
Palestinský prezident Mahmoud Abbás se po pádu Gazy dostal do velmi složité situace – jeho hnutí Fatah je v defenzivě a porážka v Gaze značně otřásla jeho sebevědomím. Abbásův vliv na běh událostí se zmenšil natolik, že se nyní posměšně říká, že je prezidentem Ramalláhu a okolí. Jeho snahy na získání podpory napříč arabskýmí státy jsou však zatím nepříliš úspěšné. Fatah totiž provází pověst naprosto zkorumpované oraganizace, která se navíc v očích části arabského světa zprofanovala svou umírněnou rétorikou a spoluprací s Izraelem. Zatím posledním pokus získat sympatie svých sousedů bylo středeční odvysílání videonahrávky, na které jsou zachyceni ozbrojenci Hamásu během přípravy nálože, jejímž cílem byl pravěpodobně sám Abbás. Bezmála 250 kg trhaviny bylo údajně položeno v kanalizačním tunelu pod cestou, kterou Abbás pravidelně jezdí do svého prezidentského sídla. Abbás a Fatah mají teď jedinou prioritu – zabránit Hamásu v získání iniciativy na Zapádním břehu Jordánu, protože další přímý střet by Fatah nejspíš neustál. Na druhou stranu se Abbás těší začné podpoře vlády Ehuda Olmerta i velké části Západu. Ehud Olmert pravěpodobně v pondělí uvolní velkou část zadržovaných peněz pro Palestinskou samosprávu jako vstřícné gesto vůči Abbásovi. Fatah navíc získává nové zbraně a vybavení jako kompenzaci za ztráty, které utrpěl v Gaze.
Co se Izraele týče, nyní se začínají vyplňovat nejhorší předpovědi všech, kteří poukazovali na nesmyslnost izraelského stažení z Gazy. Od vyklizení osad a stažení armády uběhly necelé dva roky a celé pásmo je pod kontrolou radikální islamistické organizace přímo napojené na Írán. Egypt není schopen (a ani ochoten) zabránit pašování zbraní, v Gaze s velkou pravděpodobností operují syrští a íránští vojenští specialisté a celá oblast se propadá do čím dál větší anarchie. Izrael má v zásadě dvě možnosti – Gazu zcela izolovat nebo do ní poslat tisíce vojáku a pokusit se Hamás porazit nebo alespoň oslabit. Jenže to je jako volit mezi tuberkulózou a úplavicí. Pokud Izrael Gazu izoluje (tak jak to chce Abbás), bude mít Hamás v čele Khálidem Mashaalem prostor pro ničím nerušené upevňování pozic, odpalování Kassámů a pacifikaci obyvatelstva. Pokud naopak Izrael vyšle do Gazy armádu (což je postup podporovaný novým ministrem obrany Ehudem Barakem), bude s velkou pravděpodobností vtažen do zdlouhavých pouličních bojů bez jasné šance na výsledek. Navíc je tu stále hrozba obnovení útoků Hizballáhu z Libanonu, který podle dostupných informací prakticky zcela obnovil ztráty utržené během loňské války.
Tak či tak, současnou situací trpí samozřejmě nejvíce samotní obyvatelé Gazy. Díky agresivitě Hamásu se dostávají do naprosté izolace a jejich šance na lepší životní podmínky se zase o něco zmenšila. Díky obavám z infiltrace Hámásu navíc Abbás odmítá povolit odchod na Západní břeh komukoliv z Gazy, tedy i uprchlíkům…