Jsem totiž od přírody člověk líný a podle toho vypadá mé studijní nasazení. Pokud mám na vypracování seminární práce měsíc, tak na ní stejně začnu dělat v posledním týdnu a to podstatné napíšu doslova na poslední chvíli. Dokud nejsem pod tlakem, tak ze sebe stejně nic kloudného nedostanu. Naštěstí Masarykova univerzita používá pokročilý informační systém, přes který všichni zúčastnění komunikují a pracují. V ISu, jak se našemu Velkému Bratru říká, probíhají diskuse o předmětech, žádá se o stipendia, čte fakultní pošta, přihlašují seminární skupiny – prostě všechno. Jednou z mnoha jeho funkcí jsou i tzv. "odevzdávárny", do kterých studenti vkládají práce pro jednotlivé předměty. Výhodou odevzdáváren je, že můžu odevzdat práci kdekoliv, kde je počítač s přístupem na web a to doslova v poslední minutě před vypršením termínu. Nevýhodou je naopak to, že se odevzdávárna po vypršení termínu uzamkne a i zpoždění v řádu minut tak má fatální následky.
Sekce "Moje články" v mém blogu je dost podobná odevzdávárnám v ISu. Jenže mi tu chybí ty deadliny, potažmo hlášení typu "tato odevzdávárna byla uzavřena". Poslední článek jsem napsal někdy před deseti dny a od té doby jsem se k ničemu nedokopal. Buď mě nenapadlo kloudné téma nebo jsem neměl po ruce počítač. Napadají mě i další důvody, ale ty už nebezpečně zavání výmluvami, takže je radši uvádět nebudu. Základem dobrého blogu je prý pravidelnost. Jenže ta vyžaduje sebekázeň a té já moc nemám. Ale snažím se to napravit. Zatím přemýšlím nad tím, který den v týdnu bych si měl zvolit za pomyslný deadline s velkým D. Snad mi to nebude trvat moc dlouho…