Collateral damage je to, co často rozhoduje výsledku současných ozbrojených konfliktů. Kdo při vedení bojových operací zaviní smrt civilního obyvatelstva nebo zničení infrastruktury, toho čekají horké chvilky. Nezáleží příliš na tom, zda-li ztráty způsobila technická chyba, nejasná situace, chyby ve velení nebo pouhá neochota zabývat se možnými následky použití té které zbraně. Ztráty mezi civilisty a jejich majetkem se prostě neodpouští a v době internetu se tyto ztráty šíří neuvěřitelnou rychlostí. Neakceptovatelnost "collateral damage" vede armády a zbrojařské firmy k vývoji stále dokonalejších zbraňových systémů, které jsou na jedné straně čím dál účinnější a na druhé minimalizují riziko vedlejších ztrát. Jednou z novinek jsou výbušnina typu DIME, kterou vyvíjí USA a podle nepotvrzených informací používá Izrael.
DIME je zkratkou pro Dense Inert Metal Explosive, což by se dalo volně přeložit jako "výbušnina s netečnými kovy o vysoké hustotě". Tento specifický druh výbušniny byl vyvíjen od výzkumnými laboratořemi amerického letectva zhruba od roku 2001. Základem výbušniny DIME je směs klasické trhaviny a těžkých netečných kovů ve formě prášku (jde především o wolfram). Netečných proto, že během exploze nevstupují do chemické reakce se samotnou trhavinou. Tato směs je následně umístěna do obalu vyrobeného z karbonových vláken. Po iniciaci dojde k roztržení a rozpadu obalu na miniaturní částečky, které nemají formu střepin. Wolfram je během výbuchu zformován do tvaru prachového oblaku, který se pohybuje prostorem na čele tlakové vlny a následně přímo s ní. Vzdálenost, kterou tento oblak urazí, se rovná zhruba čtyřicetinásobku průměru nálože. Oblak částic těžkého kovu má velký účinek v blízkém okolí výbuchu, kde tyto částice působí jako miniaturní projektily se značnou kinetickou energií. Vysoká hmotnost těchto částic v kombinaci s odporem vzduchu a gravitací ale
způsobí, že na velmi malé dráze ztratí svou počáteční energii. Proto následně spadnou k zemi
a menší část se rozptýlí do atmosféry, aniž by ohrozily širší okolí.
Výbušnina DIME může podle všech indicií tvořit jednu z bojových náplní nové přesně naváděné letecké munice typu GBU-39, kterou nedávno začalo zavádět do výzbroje americké letectvo. Odhaduje se, že puma GBU-39 (váha přibližně 115 kg) má s náplní DIME smrtící poloměr přibližně 10 metrů. To je zhruba 7x méně než klasická puma o stejné váze (tedy kovovým tělem, které je výbuchem roztrženo a ve formě střepin vrženo do okolí). Munici s náplní DIME podle některých západních médií (deník Le Monde, televize RAI) Izrael použil v Gaze už v létě roku 2006, což bylo izraelskou stranou popřeno. O použití munice s náplní DIME hovořil během nedávné operace Cast Lead kontroverzní norský lékař Mads Gilbert. Ten uvedl, že některé oběti, které ošetřoval, utrpěly zranění odpovídající právě užití výbušniny tohoto druhu (jde především o amputace končetin). I když Izrael munici typu GBU-39 objednal, není zatím její bojové použití potvrzeno. To, jestli tato munice případně nesla klasickou bojovou část či náplň DIME, lze v současnosti jen stěží ověřit.
Ačkoliv se zpočátku zdálo, že použití výbušniny DIME v letecké munici povede ke snížení možných vedlejších ztrát, ukazuje se, že to nebude tak jednoduché. Nedávný výzkum amerického letectva totiž ukázal, že miniaturní částice těžkých kovů způsobují rychlé rakovinové bujení u pokusných krys. Navíc z tkáně zasažené výbuchem DIME (za předpokladu, že zasažený přežije) nelze miniaturní střepiny chirurgicky odstranit, což může vést k otravě organismu. Proto je tento druh výbušniny v USA stále klasifikován jako "ve vývoji", respektive nebyl oficiálně zaveden do výzbroje. Vyvstává tedy otázka, zda-li mohl Izrael získat tuto technologii z USA nebo zda jde výsledek vlastního vývoje. Ať je to jakkoliv, stále se pohybujeme na rovině dohadů, protože případné bojové použití této výbušniny kdekoliv na světě nebylo dosud prokázáno.
Pokud se ukáže, že DIME výbušniny skutečně způsobují rakovinu, zařadí se v lepším případě mezi slepé uličky vývoje. V horším mezi zbraně s přívlastkem "kontroverzní"…