Kurdistán má faktickou autonomii. Ale na jak dlouho?
Podle analýzy serveru Debka z 24. září se nad iráckým Kurdistánem stahují mračna. Quandilské pohoří, které je baštou kurdských povstalců z hnutí PKK (Kurdská strana pracujících), se pravděpodobně stane cílem kombinovaného útoku turecké a íránské armády. Jen pro připomenutí uveďme, že Kurdové tvoří významnou národnostní skupinu, která obývá území na hranicích Turecka, Iráku, a Íránu a svádí letitý boj o vlastní stát s vládami těchto států. Po americké invazi do Iráku v roce 2003 Kurdům svitla naděje na vlastní stát. Ten sice nevznikl, ovšem Kurdové zažívají nevídanou míru autonomie a v rámci poválečného Iráku si vedou velmi dobře – centrální vláda je příliš nedráždí a navíc těží z významných nalezišť ropy v okolí Kirkúku (okolo 40% celé irácké produkce). Ubrat plyn musela i turecká vláda, která čelí tlaku ze strany Evropy, aby začala Kurdy respektovat, pokud chce jednou vstoupit do Evropského společenství.
Jenže Ankaře už pomalu dochází trpělivost a po poslední vlně bombových útoků, které jsou PKK připisovány (zatím poslední se stal v sobotu v provincii Iğdır) , se rozhodla jednat. Jednotky turecké armády jsou podle neoficiálních zdrojů rozmístěny 5-8 km v hloubce Kurdistánu. Bojovou pohotovost mají také íránské jednotky, které však vyčkávají na tureckou iniciativu. Další vývoj lze jen stěží předvídat, ale pokud se turecké síly dají do pohybu, mohou bez větších problému obsadit Kirkúk. Takový vývoj by citelně zasáhl celý Irák a velmi poškodil tamní americké zájmy. Americká administrativa je teď v nezáviděníhodné pozici – Turecko je její významný spojenec v oblasti (a navíc člen NATO), ale zároveň potřebuje stabilní sever Iráku kvůli íránské hrozbě. Pokud Turecko zaútočí, dá se očekávat, že ho bude následovat Írán. Představa íránských revolučních gard operujících v této oblasti je dosti děsivá. Navíc, pokud by Írán obsadil část Kurdistánu, oslavil by po vývoji v Libanonu další vítězství během posledních měsíců.
Role Izraele
Zatímco turecké důvody k případné vojenské operaci, tedy snahu zlikvidovat zázemí PKK, lze poměrně snadno vyvodit, s Íránem je to složitější. Kromě snahy zlikvidovat bojůvky PKK, které útočí i v hraničních oblastech Íránu, zde jde o mnohem více. Jde o případnou válku s USA a Izraelem, na kterou se Írán připravuje. I přes snahy mezinárodního společenství o vyřešení íránského jaderného programu je zde stále poměrně velká šance, že ve sporu promluví zbraně. Izrael sice nic konkrétního nenaznačil, ovšem jak dlouho bude tolerovat skrytou válku, kterou proti němu Írán vede pomocí Hizballáhu, je otázkou. Pokud by dnešní situace dospěla k vojenskému řešení, hlavní použitou silou by bylo izraelské letectvo. A právě zde se začínají rýsovat možné důvody, které Teherán táhnou do Kurdistánu. Izraelské letectvo disponuje moderními bojovými letouny, jenže ty mají příliš malý dolet. Tím se dostáváme k příslovečnému "jádru pudla" – BBC 19. září odvysílala reportáž, která potvrzuje to, o čem se neoficiálně mluví už dlouho. Totiž že bývalí příslušníci izraelských speciálních sil od roku 2004 působili (nebo působí) v Kurdistánu jako výcvikoví poradci. Jejich úkolem bylo vycvičit minimálně dvě skupiny kurdských milicí. První z nich pro zajišťování bezpečnosti nově otevřeného mezinárodního letiště v Irbílu (kurdsky Hawler), druhou (čítající více než 100 tzv. Peshmerga neboli bojovníků) pro blíže nespecifikované účely. Kontraktorem celého programu byla izraelská společnost Interop, která zakázku předala dvěma dalším společnostem Kudo a Colosium, které jsou registrovány ve Švýcarsku. Není bez zajímavosti, že jedním ze zakladatelů společnosti Interop je bývalý šéf Mossadu Danny Yatom, který byl jejím ředitelem až do roku 2003. Yatom popírá, že by o kurdské zakázce cokoliv věděl, protože firmu opustil v roce 2003, kdy se stal členem Knessetu. Celková hodnota kontraktu, který kromě výcviku zahrnoval i dodávku terénních čtyřkolek, komunikační vybavení a vybudování plotu okolo letiště, je odhadována na bezmála 150 milionů amerických dolarů. Kurdské vedení ústy svého mluvčího Khaleda Saliho celou věc popírá. Podobně zareagovala i izraelská vláda, která ústy mluvčího ministerstva zahraničí Marka Regeva odmítla, že by o celé akci cokoliv věděla. Regev navíc v rozhovoru pro BBC prohlásil, že "nebylo nikomu v Izraeli vydáno povolení k jakékoliv činnosti v Iráku a že předpokládá vyšetření celé události". Jako pravděpodobnější se zdá, že Izrael minimálně uvažoval o využití letiště v Irbílu pro případná přistání svých letadel na cestě do a z Íránu v případě války. Jde však pouze o spekulace, které zatím nelze podpořit hmatatelnými důkazy.
Možný vývoj
Případný útok Turecka a Íránu dále komplikuje celkovou situaci na Blízkém východě, protože uzavření tureckého a kurdského vzdušného prostoru pro americké a izraelské letectvo by znamenalo velké komplikace pro případný útok na íránské objekty související s jaderným programem. Jenže Spojené státy nejsou nyní v pozici, kdy by proti turecké akci mohly výrazně protestovat. Turecko vždy může poukázat na to, že se pouze brání útokům ze strany PKK, které přicházejí zpoza hranic. Stejně jako se Izrael bránil v létě před útoky Hizballáhu. Celková situace je stále dosti nepřehledná, takže budeme muset čekat, co přinesou následující dny a týdny…