Pokud si chcete udelat predstavu o poctu mopedu a motorek ve zdejsich ulicich, jednoduse vezmete pocet aut a cyklistu v Praze behem spicky, cisla prohodte a na strane motorek jeste vynasobte tak deseti. Fichtla tu turuji vsichni od osmi do osmdesati let veku. Do sedla se vejde i ctyrclenna rodina nebo chlapek se tremi plynovymi bombami. Blinkry, semafory a helmy jsou zde veci zcela zbytecnou. Pokud chcete nekam zahnout, proste jen vezmete za riditka, zacnete mocne troubit a tot vse. Nikdo neresi, ze jedete do protismeru nebo na cervenou. Proste zacne troubit taky a nakonec vas zazracne mine o deset cisel. Moje pruvodkyne, studentka Mai, ovlada tohle umeni na vybornou a dneska jsem uz dvakrat mohl spocitat pocet much na krytu chladice autobusu, kteremu jsme v plne rychlosti zkrizili cestu. Pro mistni tezka rutina, pro me adrenalin az hanba. Videl jsem i par turistu, kteri se v sedle pronajateho mopedu snazili dokazat sobe i ostatnim, ze na to maji. Ale Hanoj neni Lyon nebo Praha, a tak jejich snazeni vzbuzovalo spise soucit. Cestovni s Mai ma i jine vyhody, nez relativni bezpecnost. Nemusim resit mapu ani taxiky. Proste jen reknu, kam bych rad a pak si uzivam rozhledu…
Pro tuto chvili je to vse. Uvidime se u dalsiho zapisku. Xin chao:-)