Důvodem pro stále rozsáhlejší operace izraelské armády v Gaze jsou rakety Kassám. Primitivní rakety Kassám jsou v podstatě jediný prostředek, kterým může Hamás ohrozit izraelské cíle mimo Gazu. Dřív k tomu sloužili sebevražední atentátníci, ale těm zatnul tipec silně střežený plot. Od svého prvního použití v říjnu 2001 jsou rakety Kassám neustále zdokonalovány a dnes ohrožují kromě města Sderot i přístav Aškelon. Hamás je zpravidla odpaluje z hustě obydleného města Bejt Hanún na severu pásma Gazy. Právě tam skončila 7. listopadu rozsáhlá operace izraelské armády nazvaná "Podzimní mraky" (hebrejsky Mivca Ananej Stav). Akce trvající šest dní skončila likvidací skoro šedesáti ozbrojenců Hamásu a smrtí jednoho izraelského vojáka. Jednalo se o největší operaci od akce "Letní deště" které proběhla souběžně s operacemi v Libanonu. Od začátku listopadu tak operují izraelské jednotky v Gaze prakticky nepřetržitě.
Mohlo by se zdát, že jde jen o běžné srážky, které většině lidí zapadnou někam mezi zprávy o tom, že se Mirek a Jirka stále nedohodli a že Delvita u nás končí. Bohužel tomu tak není. Od letních bojů v Libanonu konstantně vzrůstá aktivita militantních složek na území pásma Gazy. Kromě toho, že Hamás pořádá kulometné výměny názorů se svými protějšky z Fatahu, soustavně zvyšuje produkci raket Kassám a pašování materiálu pro jejich výrobu z Egypta. Je to umožněno hlavně tím, že po stažení z Gazy v minulém roce přešla odpovědnost za střežení tzv. Philadelphi Route, která tvoří hranici mezi Gazou a Egyptem, na bedra egyptské armády. Pašování zbraní tak velmi narostlo a zdaleka už nejde jen o náboje pro Kalašnikovy. Kromě obvyklých výbušnin jde i o moderní protitankové systémy ruského původu (například Kornet) a nejspíš i dělostřelecké rakety mnohonásobně převyšující nespolehlivé Kassámy. Eskalaci raketových útoků z Gazy je potřeba brát jen jako další kolo toho, co Hizballáh odstartoval letos v létě. Je to celkem logické – mise UNIFIL v Libanonu zpomaluje obnovu arzenálu Hizballáhu a tak se úkol dávat kapky Izraelcům přesunul na Hamás. Ten se zatím nejspíš neprojevil v plné síle, protože zatím nepoužil všechny zbraně, které se mu podařilo od léta propašovat do Gazy. Navíc je velmi pravděpodobné, že v Gaze operují íránští instruktoři, kteří mají za úkol vycvičit bojovníky Hamásu podobně jako to udělali v případě Hizballáhu.
Izraelská armáda tak stojí před možná ještě tvrdším oříškem, než jakým byly boje v Libanonu. Musí zastavit vyzbrojování Hamásu dřív, než se vymkne kontrole. Jenže většina výhod je na straně Hamásu a ostaních ozbrojených skupin – Gaza je hustě obydlená a jakékoliv prudší srážky znamenají nutně ztráty na straně civilistů, za což bude Izraelcům jako vždy umyta hlava. Dalším problémem je, že se při boji ve městě značně stírají výhody modernější výzbroje. Tedy opět bod pro Hamás. Ten může dále těžit z toho, že Izrael nekontroluje hranici mezi Gazou a Egyptem a nemůže tak účinně bránit pašování zbraní. Dále tu máme Hizballáh, který sice od léta dělá mrtvého brouka, ale může vždy přispěchat Hamásu na pomoc a začít dělat problémy na severu. Můžeme k tomu ještě přidat ne právě ideální vztahy mezi vládou premiéra Olmerta a vedením izraelské armády, která se stále potýká s nejednoznačným výsledkem letních bojů.
Vrchní šéf Hamásu Ismail Haníja dnes vyslovil myšlenku, že by se odpalování raket na Izrael mělo omezit, aby Palestinci vypadali jako ti slabí a utlačovaní, a nikoliv jako ozbrojení a útoční. Je to celkem logický krok – nejdřív provokovat každodenním odstřelováním izraelských měst, potom nechat izraelskou armádu napochodovat do Gazy, vtáhnout jí do pouličních bojů a nakonec hrát ublíženého chudáka, který jen brání své území. Navíc má ještě v rukou silnou páku v podobě uneseného tankisty Gilada Šalita. Ti, kteří před rokem protestovali proti jednostrannému stažení Izraele z Gazy, jsou tak dnes na koni. Jejich obavy z nárůstu vlivu militantů v Gaze se potvrzují. Celkem vzato, v Izraeli není pár dní před Chanukou žádná velká legrace…