Na začátku 70. let minulého století západní tajné služby poprvé
zaznamenaly pohyb prapodivně vyhlížejícího objektu v Kaspickém moři.
Obrovský stroj podobný letadlu si to tu svištěl nevídanou rychlostí
několik metrů nad vodní hladinou, zanechávajíc za sebou pouze stěny
vodní tříště. Vzhledem k tomu, že západní analitici neměli nejmenší
tušení, co je tato obluda vlastně zač, dali jí jméno Caspian
Sea Monster. Oním monstrem byl první funkční ekranoplán…
Ekranoplán, ekranoplán… Co to vlastně je? Ani ryba, ani rak. Vypadá to jako letadlo, které navrhl konstruktér po trochu divočejším večírku. Ale letadlo to není. Není to ani vznášedlo. Ani loď. Je to od všeho trochu. Ekranoplán (jde o ruské označení, v angličtině je používán termín ground effect vehicle) je dopravní prostředek, který funguje na principu tzv. přízemního efektu. Ten byl objeven ve dvacátých letech minulého století a poprvé šířeji popsán v roce 1927 Konstantinem Ciolkovským. Přízemní efekt nastává při přiblížení křídla k povrchu země. Blízkost povrchu zjednodušeně řečeno snižuje účinek indukovaného odporu křídla a zvyšuje jeho celkovou účinnost. Povrch částečně "zablokuje" odtokové víry za křídlem a výsledkem je méně odporu a více vztlaku. Navíc zde platí přímá úměra mezi rychlostí, výškou a výsledným efektem – čím větší rychlost a menší výška, tím větší vztlak. U letadel tento efekt může způsobit problémy během přistání (letadlo si lidově řečeno odmítá sednout na zem), ekranoplány jsou na tomto naopak postavené a dosahují díky tomu nevídaných výkonů. Mohou sice letět tak jako klasické letadlo, ovšem s rostoucí výškou přízemní efekt mizí. I když se ekranoplány teoreticky mohou pohybovat nad jakýmkoliv plochým povrchem, v reálu jsou omezeny pouze na vodní plochy (kvůli absenci překážek).
Sovětský svaz došel, hlavně díky konstruktéru Rostislavu Jevgenějeviči Alexejevovi, v jejich vývoji nejdál. Rok, kdy byl první ekranoplán vyvinut, není přesně znám, ale hovoří se o letech 1966-67. Jisté však je, že tím prvním byl ekranoplán KM-04 (Kaspické monstrum). Na délku měřilo skoro 100 metrů, bylo poháněno deseti proudovými motory (čtyři na každé straně přídě, dva na ocasním kormidle) a jeho křídlo o rozpětí pouhých 36 metrů (u ekranoplánů platí, že čím menší rozpětí, tím lepší vztlak) dokázalo generovat vztlak neuvěřitelných 1000 tun. Provozní výška (nebo spíše nížka) byla kolem 12 metrů nad povrchem a dosahovaná rychlost převyšovala 500 km/h. Když k tomu přidáte provozní hmotnost zhruba 540 tun (podle jiných zdrojů 504 t) a schopnost unést až 1000 vojáků, musíte uznat, že šlo o impozantní kus techniky…
Vývoj ekranoplánů pro reálné nasazení probíhal pouze v SSSR, kde byl podporován zejména ministrem obrany Dimitrijem Ustinovem (funkci zastával od roku 1976 až do své smrti v roce 1985). Po původním Monstru následovala jeho zmenšená verze známá jako třída Lun (byla poháněná osmi proudovými motory, dosahovala rychlosti 1000 km/h a nesla výzbroj šesti protilodních střel Moskit) a vůbec největší naděje byly vkládány do třídy A-90 Orlyonok, která měla být vyrobena v počtu 120 jednotek. Jenže po smrti Ustinova upadly ekranoplány v nemilost a ze smělých plánů nezbylo nic. Původní Monstrum bylo zničeno při nehodě v roce 1980 a zůstaly tak jen dva exempláře třídy Lun (zařazeny do výzbroje v roce 1987) a tři jednotky třídy A-90, které byly vyřazeny v roce 1993.
Exemplář třídy Lun (válce na trupu jsou
kontejnery s protilodními střelami 3M80 Moskit)
A-90 Orlyonok na
souši (na přídi jsou patrné vstupy vzduchu pro dva
proudové motory, na vrcholu ocasní plochy pak
turbohřídelový motor s protiběžnými vrtulemi)
Ekranoplány měly samozřejmě své mouchy (podélná nestabilita, nutnost vyspělých navigačních a ovládacích systémů, problém s hledáním vhodných materiálů odolných vůči agresivní slané vodě atd.), ale také obrovský potenciál. Byly ekonomičtější než letadla, mnohem rychlejší než klasické lodě a díky využití přízemního efektu měly velkou nosnost. V dnešní době je rozpracováno několik civilních projektů ekranoplánů v různých koutech světa. Majestátnosti Kaspického monstra však dosáhnou stěží. V následujícím videu ho můžete několikrát zahlédnout.
P.S. Přízemní efekt můžete vidět při každém vzletu a přistání labutě a jiných vodních ptáků. Sami si ho můžete na vyzkoušet, když pošlete rychlým pohybem po desce stolu kartu nebo občanku – na zlomek sekundy se vznese a "letí":-)