Partyzánský způsob boje je stejně starý jako válčení samo a je stále jedním z nejúčinnějších. Taktika "hit and run" staví povstalce vždy do značné výhody, protože si vybírají jak místo, tak čas útoku. Pohybují se uvnitř společnosti a je těžké je rozlišit od civilního obyvatelstva. S rostoucími možnostmi moderních zbraní se mohou poustit do křížku i s těžce ozbrojenými konvenčními jednotkami. V dnešní době není problém získat protitankovou raketu, která je schopná vyřadit nejtěžší tank na vzdálenost několika kilometrů jedním výstřelem. Izrael patří mezi státy, které musí partyzánské taktice čelit už mnoho let. Díky specifické demografické situaci je pro Izrael primární otázkou ochrana vojáků v boji. Vyměnit zničenou techniku za novou není příliš velký problém, o lidech to však neplatí…
Nutnost co nejvíce omezit ztráty na lidských životech dala na začátku 80. let vzniknout zcela specifické skupině bojové techniky, která dodnes nemá v jiných armádách ekvivalent a naprostá většina lidí o ní nemá ani potuchy. Jde o těžké obrněné transportéry na bázi tankových podvozků. Základní definici toho, co je to obrněný transportér a k čemu slouží můžete naleznout zde. Jenom pro shrnutí – obrněný transportér (OT), v angličtině označovaný jako APC (Armored Personnel Carrier), je prostě ocelová krabice na kolovém nebo pásovém podvozku. Primárně je jejím úkolem převézt vojáky z bodu A do bodu B a zároveň zajisit, že z nich cestou nikdo neudělá řešeto. Pancéřování běžných OT na začátku 80. let chránilo před střelbou ručních zbraní a střepinami granátů. Zásah z protitankové zbraně (evergreenem na tomto poli je ruský RPG-7) pro ně byl zaručenou cestou do pekel, o minách a nastražených náložích nemluvě.
Právě v době operace "Mír pro Galileu" v roce 1982 se ukázalo, jak malou odolnost mají americké OT typu M113 (vůbec nejrozšířenější vozidlo svého druhu na světě), které v té době izraelská armáda používala. Během těžkých bojů v libanonských pobřežních městech utrpěly tyto stroje značné ztráty a posádky je pro jejich náchylnost ke vzplanutí po jakémkoliv zásahu začaly přezdívat "Zippo". Ještě větší problémy nastaly, když se M113 začaly používat k hlídkové činnosti v tzv. Fatahlandu na jihu Libanonu. Léčky Hizballáhu si na těchto vozidlech vybíraly značnou daň. Reakce izraelské armády se nesla v duchu improvizace a přístupu "co dům dal". Vyřazované zastaralé tanky Centurion britského původu byly zbaveny věže s kanonem a na její místo byl umístěn zvýšený krabicovitý prostor pro výsadek pěšáků. Současně byly na korbu umístěny bloky přídavného pancéřování . Toto prapodivné vozidlo bylo označeno jako NagmaSho't, což byla zkratka slov Nagmash (hebrejský výraz pro OT) a Sho't (izraelské označení tanku Centurion, v překladu bič). Posádky však vozidlo záhy překřtily na klokaní povoz…
Těžký OT NagmaSho't během přesunu, v pozadí tank Merkava
Odolnost tohoto monstra se sice pohybovala ve zcela jiných dimenzích než u M113, ale jeho nevýhodou bylo to, že postrádal vstupní průlez na zádi (díky umístění motoru) a pěšáci tak vozidlo opouštěli vrchem přes korbu. Během přestřelky v městských ulicích to není právě zdravá činnost. NagmaSho't tak brzy skončil u ženistů, kterým tento nedostatek tolik nevadil. Základní koncepce se však osvědčila a brzy tak vznikla vozidla s obdobnou konfigurací, určená přímo pro hlídkování v nepřátelském prostředí a zejména pak v městských oblastech. Tato nová vozidla, známá jako Nagmachon a Nakpadon, používají také podvozky vyřazených tanků typu Centurion, jejichž odolnost byla opět zvýšena bloky přídavného pancéřování. Jsou vyzbrojená kulomety a kromě dvoučlené osádky uvezou dalších deset vojáků. Jsou ještě odolnější než původní NagmaSho't a také mnohem ošklivější. Zatímco základní verze M113 váží okolo 15 tun, tato vozidla atakují hranici 50 tun a proti běžně používaným protitankovým zbraním jsou prakticky imunní. Jejich přínos z hlediska odolnosti je tak trochu snižován jejich vzezřením, které u Palestinců pochopitelně nebudí příliš sympatií…
Nagmachon
Nakpadon