Pro začátek menší shrnutí – 6. září loňského roku provedlo izraelské letectvo (IAF) nálet na odlehlou lokalitu Al-Kibar ve východní Sýrii. Cíl tehdy nebyl nijak komentován, ovšem bylo jasné, že musel být prvořadé důležitosti. Srovnání s operací Opera, díky které přišel v roce 1981 Saddámův režim o svůj jaderný reaktor, se přímo nabízí. Pokud používáte Google Earth, můžete si cíl loňského náletu prohlédnout z tepla svého domova. Stačí zabrousit nad Sýrii a zadat do vyhledávače Al-Kibar. O zbytek už se program GE postará sám. Čtvercová budova o rozměrech 45×45 metrů byla izraelskými letouny těžce poškozena a Syřané ji záhy po náletu zbourali. Celé místo pak pro jistotu vyčistili buldozery tak, že by se tam dala pořádat Spartakiáda. Tato skutečnost působí v kombinaci s tehdejší syrskou reakcí na celý incident přinejmenším zvláštně. Tehdy totiž Syřané uvedli, že se jednalo o nepoužívaný vojenský objekt a že vůbec nechápou důvod izraelského náletu.
Včerejší prohlášení tiskového oddělení Bílého domu uvádí, že až do loňského 6. září budovala Sýrie tajně na východě země jaderný reaktor způsobilý produkovat plutonium a že vše nasvědčuje tomu, že nebyl určen pro mírové využití. Navíc byl tento reaktor budován s přímou asistencí Severní Koreje a podle neoficiálních zpráv byl do velké míry shodný se reaktorem v Jongbjonu. Jistě, můžete namítnout, že tohle už jsme všichni někde slyšeli a že v Iráku se dodnes žádné vážnější důkazy svědčící o výrobě či vývoji zbraní hromadného ničení (ZHN) nenašly. Jenže Izrael by neprováděl nálet do nitra Sýrie jen tak pro nic za nic. Posoudit roli USA v celé události není vzhledem k nedostatku informací možné a tak zbývají jen odhady. USA musely o plánované operaci minimálně vědět, pokud se na ní přímo aktivně nepodílely. Odkud informace o syrských jaderných aktivitách a severokorejské asistenci pocházejí je otázkou. Mohlo jít o samostatnou izraelskou operaci, které USA pouze přihlížely. Mohlo jít o spolupráci izraelských a amerických tajných služeb, přičemž úkol eliminovat hrozbu byl z pochopitelných důvodů svěřen Izraeli samotnému (s pravděpodobnou skrytou asistencí USA). Tak či tak, pro Damašek je celá událost velkým trapasem – nejenže zcela zjevně selhala syrská armáda, která nebyla schopná zařízení před náletem ochránit, ale navíc to vypadá, že USA či Izrael dokázal dostat své agenty ke zřejmě nejpřísněji střeženému tajemství, které Sýrie v posledních letech měla. Pro toto tvrzení hovoří i fakt, že se na světlo dostaly snímky a videa pořízená v Al-Kibaru během stavby celého zařízení. Podle serveru Debka, který o chystaném oficiálním zveřejnění informací hovořil již delší dobu, nynější zveřejnění detailů celé operace přinese Sýrii kromě ztráty prestiže také pravděpodobné narušení vztahů s Íránem, který takto rozsáhlý kiks svého nejbližšího spojence nejspíše nenechá bez povšimnutí (ačkoliv navenek toto příliš ventilováno asi nebude).
Kritika kvůli zpožděnému uvolnění takto důležité informace se na Bílý dům snáší hned z několika stran. Protestuje americký kongres, který se o celé věci dozvěděl prakticky ve stejný čas jako média. Ústy svého ředitele Muhamada Baradeje protestuje také Mezinárodní agentura pro atomovou energii, které se nelíbí, že americká administrativa držela tuto klíčovou informaci tak dlouho v tajnosti a prakticky tak zmařila možnost reálně cokoliv vyšetřit (MAAE přesto vyšetřování hodlá zahájit). Sýrie samozřejmě veškerá nařčení popírá a Pchojngjang jako vždy zarytě mlčí.
Proč byla informace uvolněna právě nyní je otázkou. Může jít o snahu USA zatlačit na Severní Koreu, která v rámci šestistranného jednání o svém jaderném programu stále nedodala plnou zprávu o svém výzkumu a možné proliferaci technologií. Může také jít o snahu zlepšit vyjednávací pozici Izraele, který pod tureckou mediací jedná o možném míru se Sýrií. Ovšem zda-li odhalení syrského jaderného programu Bašara Assada spíše nezatvrdí je otázkou. Nezbývá než počkat, co dalšího s příštích dnech a týdnech dozvíme…