Historie "kolébajícího se skřítka" (Wobblin Goblin), jak byl letoun nazýván posádkami, se začala odvíjet roce 1974 v rámci programu XST (Experimental Survivable testbed). Agentura DARPA, která má pod palcem většinu vývojových programů pokročilých zbraní pro americkou armádu, zadala leteckým výrobcům úkol vyvinout letoun s minimální radiolokační odraznou plochou. Tedy letadlo, které radary "neuvidí". Projekt neměl vyprodukovat sériový letoun, ale pouze demonstrátor technologií.
Pracovat na zadaném projektu začala také firma Lockheed, která měla s produkcí nekonvenčních letounů značné zkušenosti. V jejích "Skunčích dílnách" se zrodil například průzkumný letoun U-2, který v 60. letech tolik dráždil SSSR a jeho spojence. Lockheed přistoupil k projektu neotřele a začal pracovat se sto let starými rovnicemi skotského fyzika Jamese Maxwella. Ty popisovaly způsob, jakým se odráží elektromagnetické vlnění od pevného povrchu. Tyto rovnice nakonec vedly k průlomové myšlence, že i tvarově tak složitý předmět, jakým je letadlo, lze zjednodušit na konečnou množinu dvojrozměrných povrchů. V roce 1976 Lockheed v soutěži zvítězil a měl vyrobit dva letouny XST. Tyto prototypy nevypadaly jako letadlo ani vzdáleně. Byly hranaté a uplatnilo se v nich takzvané "fazetování" – místo z běžných, aerodynamicky vytříbených, oblých ploch bylo letadlo vyrobeno z množství plochých trojúhelníkových plátů, které nikdy nesvíraly pravý úhel. Radarové paprsky, které na letoun dopadly, se proto neodrazily zpět ke svému zdroji, nýbrž volně do prostoru. V kombinaci s nátěrem pohlcujícím část dopadnuvších paprsků tak letoun získal onu "neviditelnost" (stealth). K prvním pokusům s těmito letouny se váže veselá historka. Letoun byl v rámci zkoušek upevněn na podstavec a ozařován radarem ve snaze zjistit funkčnost celé technologie. Technik provádějící měření však na obrazovce radaru dlouho nic neviděl a myslel, že stroj z podstavce spadl. Když konečně zachytil nepatrný odraz, zjistil, že ho má na svědomí vrána, která si na letoun sedla…
Na poznatky z programu XST navázal projekt nazvaný šifrou "Have Blue". Ten byl na rozdíl od XST zcela utajený a spadal do kolonky "černý" (tedy oficiálně neexistující). Slovo stealth přestalo existovat také. V rámci projektu Have Blue byly postaveny dva zkušební letouny, které se tvarem blížily pozdější F-117A. Jejich zkoušky probíhaly v utajení až do srpna 1980, kdy tehdejší ministr obrany Brown veřejně potvrdil existenci programu stealth. Nic bližšího však uvolněno nebylo a veřejnost tak zůstala u spekulací. Oba letouny projektu Have Blue byly při zkouškách ztraceny, ale potřebné znalosti se podařilo získat.
Od listopadu 1978 pracovala firma Lockheed na zcela tajeném programu zvaném "Senior Trend". Ten v sobě skrýval vývoj letounu F-117A. Zatímco XST a Have Blue měly za úkol pouze ověřit zcela nové technologie, F-117A měl být plnohodnotným bojovým strojem. O celém programu zpočátku vědělo pouze dvacet lidí a veškeré zkoušky letounu probíhaly v pustině nevadské pouště, v oblasti známé všem ufologům jako Area 51. Tento rozsáhlý prostor používalo letectvo už od roku 1955 a létala zde letadla, která oficiálně vůbec neexistovala. F-117A vzlétl poprvé v roce 1981 a od té doby pokračovaly jeho zkoušky. Během nich se občas stávalo, že byl letoun mnohem snáze detekovatelný, než by měl. Většinou to měly na svědomí nedotažené šrouby, které vyčnívaly několik milimetrů nad povrch letadla a umožnily tak odraz radiového vlnění. Společně s potlačením radiolokační odrazné plochy bylo sníženo na minimum také tepelné vyzařování a hlučnost.
F-117A byl v operační pohotovosti od roku 1983 a čekal na svůj bojový křest. Ten se mohl odehrát po bombovém útoku na kasárna americké námořní pěchoty v Bejrútu. Pět minut před vzletem letadel, která měla bombardovat pozice teroristů, však byla akce zrušena. F-117A tak stále zůstával v utajení a dále čekal na příležitost změnit moderní bojiště. Celý projekt byl nakonec odtajněn v listopadu 1988. Jeho existence už totiž byla veřejným tajemstvím, o kterém si štěbetali vrabci na střeše. Letouny F-117A začaly létat i za dne a lidé mohli žasnout, jak se něco tak ošklivého a hranatého vůbec může udržet ve vzduchu…
F-117A se od svého odtajnění podílel na operacích Just Case v Panamě (1988), Desert Storm v Iráku (1991), Allied Force proti Srbsku (1999) a také Iraqi a Enduring Freedom. Jeho přínos byl obrovský – létal v noci a svrhával laserem řízené bomby s decimetrovou přesností. Nepřítel proti němu byl většině případů naprosto bezbranný. V poměru k počtu vykonaných bojových letů byly jeho ztráty mizivé. Technologie však od roku 1981 značně pokročila a F-117A už je dnes překonaný. Přesto zůstane strojem, který přinesl zcela nové technologie a znamenal revoluci v letectví.