Homosexualita je člověku vrozená, stejně jako heterosexualita. Homosexuálové za svou orientaci nemohou. Byly doby, kdy se ti „nezapadající“ zabíjeli, vyháněli, značkovali, kriminalizovali a majorita jim vůbec dělala nehezké věci. V západní Evropě je tohle už nějakou dobu historie. Jsme tolerantní. Jsem tolerantní. Nevolám po tom, aby se někdo značkoval, byl kamenován nebo se zavíral se za drát. Myslel jsem se, že to stačí. Najednou ale zjišťuji, že tohle asi není ta správná tolerance. Že nestačí „žít a nechat žít“ nebo říct „pro mě za mě si vylezte třeba na komín!“. Tolerance pro část lidí zjevně není to, že je mi jejich sexuální orientace ukradená. Tolerance je v jejich slovníku souhlas s tím, že jsou normální. Že jejich orientace není odchylkou od normy, ale pouze méně početně zastoupenou alternativou. Kdo nesouhlasí nebo nesdílí jejich nadšení, ten není dostatečně tolerantní. Není jich moc, ale jsou hodně slyšet. Jenže já jsem tolerantní a i když s nimi nesouhlasím, tak bych jim rozhodně žádný pochod nezakazoval. Ale nejsem si jistý, jestli to v jejich očích stačí. Už v tom mám, přiznám se, zmatek…