Čtyři roky po posledním velkém střetnutí mezi Izraelem a hnutím Hamás tu máme další kolo raketové výměny názorů. Izrael ústy svých vládních činitelů zatím opakuje, že nemá nejmenší zájem na tom zahájit pozemní operaci a vyslat do hustě obydlené Gazy vojáky. Bibi Netanjahu o tom prý ujistil i Baracka Obamu.
Hamás zatím stále drží svou linii a tvrdí, že za vše mohou Izraelci, kteří ve středu při leteckém útoku zabili Ahmada Džabarího. Ten byl šéfem vojenských operací hnutí a měl na starosti nejen raketové útoky proti izraelským městům, ale podle všeho také třeba únos izraelského tankisty Gilada Šalita. Nechci zabíhat do detailů – zkrátka šlo o jednu z nejdůležitějších osob v řadách Hamásu.
Dále v bodech:
-
Pomalu zapadl fakt, že zabití Džabarího nebylo tím příslovečným „prvním výstřelem“. Už v úterý totiž palestinští radikálové odpálili protitankovou řízenou střelu na izraelské vozidlo vně Gazy.
by reuters
-
Od začátku tohoto roku z Gazy vylétlo kolem osmi stovek raket. Izrael samozřejmě raketovou palbu opětuje přesnými leteckými útoky na skladiště munice a odpalovací zařízení.
-
Hamás poprvé použil rakety íránského původu s delším doletem, které jsou schopné zasáhnout i Tel Aviv a Jeruzalém. Co se Jeruzaléma týče, Hamás si zjevně nedělá velkou hlavu s tím, zda-li rakety zasáhnou Židy nebo Araby. Hlavní je ukázat, že nikdo není v bezpečí.
-
Je jasné, že z vojenského hlediska rakety odpálené na obě velká města nemají žádný význam. Cílem je Izraelce otrávit a dokázat, že je vláda a armáda není schopná ochránit. Problém pro Hamás je, že Izraelci tyto pokusy celkem zdárně likvidují za pomoci protiraketového systému Iron Dome, který zatím zachytil přes 150 raket. Největším rizikem pro lidi v cílových oblastech jsou tak zbytky raket zasažených v letu. Proto je nutné zůstat v krytu zhruba 10 minut po zachycení rakety, aby trosky stihly dopadnout na zem. Dnes ráno v Tel Avivu jednomu nešťastníkovi šrapnel z úspěšně zachycené rakety zapálil auto. Soudě podle fotky se mu alespoň podařilo zachránit nákup.
Celkově se Izraelci podle všeho drží velmi dobře a díky dobré funkci civilní ochrany život funguje celkem normálně.
Někteří mají díky protiraketovému deštníku i hezkou kulisu například na svatbě:
-
Co se týče raket směřujících do Gazy, dá se říci, že Izraelci jedou podle zaběhnutého modelu. Od středy bylo zasaženo přes tisíc cílů a zahynulo 51 lidí. Armáda si je dobře vědoma toho, že velká část uskladněných raket (a výbavy Hamásu obecně) se nachází v hustě osídleném území a mnoho lidí, aniž by mělo na výběr, spí doslova pár metrů od muničních skladů (respektive pár metrů nad nimi). Izraelci proto ohlašují nálety zhruba 15 minut předem pomocí sms zpráv a často také odpalují jako první inertní munici, která slouží jako poslední varování. Jde v podstatě o střely bez výbušnin, které udělají díru do střechy a upozorní ty, kterých se to týká, že je skutečně čas odejít do bezpečí.
Hamás samozřejmě ví, že boj na mediální frontě je stejně důležitý jako ten reálný a proto se snaží dostat k divákovi na západě potřebnou zprávu. Naposledy například skrze relaci BBC:
V čase od 2:12 můžeme sledovat muže v béžové bundě, který je nesen jako zraněný. Následuje krátká vložka s hasičem, který nese svého kolegu od místa útoku, aby ho nakonec postavil na nohy a nechal být. V závěru se na scéně opět objeví muž v béžové bundě, tentokrát ovšem na vlastních nohou a bez viditelného zranění. Možná oba muži utrpěli šok a byl proto důvod je chvíli nést. Možná ne. Obrázek si udělejte sami…
Pokud vedle sebe položíte 1 710 000 obyvatel Gazy, 1000 provedených náletů a 52 obětí (z toho 22 militantů) na životech, je myslím zjevné, že hovořit o „masakru“ nebo vraždění civilistů je přehnané. Samozřejmě i těch třicet civilistů, kteří přišli o život, je smutné číslo a zastánci / odpůrci obou stran se budou do krve hádat o tom, kdo je za jejich smrt zodpovědný. Ať je to jak chce, obětem už to život nevrátí. Teď je myslím důležité, aby k té padesátce moc dalších nepřibylo.
Jiným důkazem toho, že pod slovem „nálet“ se nemusí nutně skrývat Drážďany, může být fotka automobilu zabitého Džabarího. Během útoku byste mohli stát pět metrů od něj a pravděpodobně by vám asi jen zvonilo v uších. Tolik k přesnosti izraelských útoků.
-
Celkově vzato Hamás tohle kolo prohrává na celé čáře. Ostřelování Tel Avivu a Jeruzaléma psychologický efekt nemá. Za čtyři dny hnutí navíc přišlo o řadu důležitých instalací a míra podpory, kterou má mezi samotnými Palestinci, bude mít pravděpodobně velmi klesající tendenci. Nelze také zapomínat na to, že v posledních měsících došlo k citelnému ochlazení jeho vztahů s dříve zásadním spojencem – Íránem.
Dnes začali Izraelci vysílat v pravidelných intervalech v radiu výzvu, aby se nikdo nepřibližoval k budovám Hamásu a jeho členům. Soustavné ostřelování Izraele má tak pro obyčejné obyvatele Gazy jeden jediný efekt – život ve strachu z izraelské odvety a možná také pozemní invazi, při které by obětí bylo výrazně víc než dosavadních padesát.
A protože se dnes bojuje také na síti, můžete sledovat, jak o celém konfliktu tweetují obě znepřátelené strany: Brigády Al-Kasám a izraelská armáda…
Úvodní fotografie AFP Photo / Roni Schutzer