Rovnou se přiznám, že jsem zmíněný dokument čítající 35 stran prolétl jen zběžně – jde o klasickou změť článků, paragrafů a příloh, ze které je moudrý pouze Homo byrocraticus. Navíc navazuje na vyhlášky minulé, takže čert ví, kde to má začátek.
O co vlastně jde? EU se ve svém svatém boji za neustálé zvyšování bezpečnosti všeho a všech rozhodla, že ochranné rámy/přídavné nárazníky jsou špatné (ááánnnooo!), protože při srážce zvyšují riziko úmrtí chodce. Ergo je třeba je zakázat. Zpětně to bohužel nejde, ale na nově zakoupené auto už si ji nikdo nejspíš nenamontuje. Nebo namontuje, ale bude to stát peníze a bude třeba najít nějakou šikovnou právní kličku. Na první pohled to vypadá celkem logicky, na druhý už méně…
Předně – zákaz platí paušálně, takže postihne nejen řidiče, kterým příroda nadělila menší pohlavní orgán, což si kompenzují koupí velkých off-roadů. Jakkoliv nechovám sympatie k řidičům, kteří si vystrojí auto jako kdyby žili v australské buši a pak s ním prudí v centrech měst, snažit se proti nim bojovat touto cestou je jako jít na blechu s buldozerem. Off-roady totiž, světe div se, stále spousta lidí skutečně potřebuje a stejně tak potřebuje ochranné rámy na předním nárazníku. Lesníky počínaje a horskou službou konče. Když už zákaz, tak třeba vjezdu takto vybavených automobilů do měst (pokud to tedy musí být).
Další, co člověka při přemýšlení nad celou věcí napadne, je zhruba toto – když mě jako chodce při 50 km/h srazí SUV typu Audi Q7 nebo Subaru Tribeca, spasí mě nějak skutečnost, že nemá před nárazníkem ocelovou trubku? Podle některých studií ano. Nebudu mrtvý určitě, ale jen skoro určitě…
Popravdě mi to celé připadá pokrytecké – neustále hovoříme o větší bezpečnosti v silničním provozu, ale některým věcem se přikládá větší význam než jiným. Ochranné rámy (kolik aut je má a kolik zabijí v celé EU za rok lidí?) jsou špatné, ale že většina moderních aut s pětihvězdičkovým hodnocením NCAP při srážce s o pár let starším autem toto díky svým deformačím zónám zcela zdemoluje, to nikoho moc nezajímá. Kup si nové, máš-li strach. Nejlépe každé tři roky.
Život je rizikový podnik, o podkategorii „silniční provoz“ nemluvě. Snažit se jej pomocí neustálých regulací a nařízení zbavit jakéhokoliv nebezpečí je IMO nesmyslná. To bychom totiž museli zavést maximální rychlost 30 km/h, auta vyrobená z recyklovaného papíru a běžce s varovným praporkem…