Carmen Chacón Piqueras rozhodně není v politice nějakou začátečnicí a nemám žádný důvod se domnívat, že by snad měla být méně schopná než kterýkoliv jiný politik. Ale pořád tak nějak nevím. Být ministrem obrany sebou nese i nutnost čas od času navštívit vojáky přímo v poli. Carmen Chacón se zachovala na jednu stranu chválihodně, na druhou stranu to byl podle mě trošku hazard. Přece jenom – cestování letadlem v sedmém měsíci těhotenství není zrovna ta činnost, kterou by člověk očekával od budoucí rodičky. Navíc do země, která je mírně řečeno ne zrovna klidnou destinací. Carmen Chacón se podle dostupných informací zajímala o problémy, které tamní snahy NATO provázejí a také vyřídila španělským vojákům pozdravy od krále Juana Carlose a premiéra Zapatera. Co si o nové paní ministryni myslí španělští vojáci, to se mi zjistit nepodařilo a co si o těhotné ženě na takovém postu může myslet obyčejný Afghánec, to si netroufám odhadnout. Faktem je, že paní ministryně návštěvu v délce zhruba 6 hodin přežila bez újmy, a tak nebyl gynekolog, kterého si pro jistotu vzala sebou, potřeba.
Svět se mění. Co bylo dříve nemyslitelné, to je dnes skutečností a nikdo se tomu ani moc nediví. Lev ve znaku švédské armády byl v rámci boje proti diskriminaci zbaven přirození, těhotná ministryně obrany navštěvuje vojáky přímo v poli a nejlepší sekretářkou v Německu je prý muž. Jen ten Afghánistán je tak nějak pořád stejný. Alespoň něco, chtělo by se říct…